Akryl na bavrlněném plátně, dřevěný vnitřní blind rám.
Obrazy Jakuba Uksy v mnoha ohledech klamou tělem. I když mohou vyvolávat pocit inženýrsky promyšlené a odosobněné účelnosti, jejich nedílnou součástí je improvizace a tajemství, neboť i když člověk ví, jak pracovat s mapou, stále jsou tu neočekávaná místa, která zjeví. V posledních letech do nich navíc prostřednictvím specifické barevnosti a tvarové podmíněnosti kóduje prvky osobní mytologie. Ty se nejčastěji vztahují k prostředím, spojených se silným emotivním prožitkem, ať je to polární záře, mír v rýžovém poli, obava o život pod sopkou nebo deformace pohledu skrze vodní hladinu. Další silné a přitažlivé téma pro něj představuje vesmír - prostor, hranice, čas, energie, hmota i víra.
Jeho současná organizovaná abstrakce tedy stejně tak uchovává emoce, prožitky a vzpomínky i popisuje myšlenkové procesy a mentální stavy.